Osvětlení pro stomatologii

Osvětlení pro stomatologii

Zásadním problémem zubních lékařů je okolnost, že musejí mnohokrát za den přenášet zrak z operačního pole do okolí či pozadí s podstatně odlišnou hladinou osvětlenosti a zpět. Důsledkem je neustálá inicializace tzv. adaptačních mechanizmů oka v průběhu pracovního dne. Změnám osvětlenosti se oko přizpůsobuje nejen změnou velikosti otvoru zornice, ale též změnou citlivosti fotoreceptorů sítnice (rozklad a syntéza zrakových pigmentů světlem) a rovněž změnou velikosti vjemových polí sítnice.

Tyto složité procesy probíhají relativně pomalu - v řádu desítek sekund - a při neustálé inicializaci nepřiměřeně zatěžují organizmus fyziologicky i psychicky. V průběhu pracovního dne se může dostavit oslnění, únava zraku, snížení rozlišovací schopnosti, snížení výkonnosti, bolesti hlavy a psychická nepohoda.

Intenzita příznaků se s věkem zpravidla zvětšuje. Četné pokusy a ergonomické studie však ukazují, že zmíněné problémy lze výrazněji eliminovat, zachováme-li mezi hladinami osvětlenosti operačního pole a okolím a pozadím stálý sestupný poměr, a to menší než 4:1 až 5:1. Denní světlo (přímé sluneční, či rozptýlené) závislé jak na denní době a ročním období, tak na počasí, má spíše psychologický význam a nelze jej při návrhu osvětlení podstatněji využít.

Shrneme-li dosavadní úvahy, lze pro standardní dentální ordinaci doporučit následující hladiny osvětlenosti:

Operační pole a lokální přisvětlení: 20 000 lux

Okolí operačního pole: 4 000 - 5 000 lux

Pozadí: 800 - 1 000 lux

Stomatolog je při své precizní práci závislý na přesné zrakové schopnosti, tj. schopnosti dlouhodobě rozlišovat složité tvary a povrchy, drobné detaily i velmi jemné odstíny barev. Důležitým kritériem pro posouzení rozlišovací schopnosti je tzv. zraková ostrost. Veličina hodnotí schopnost oka rozeznat vůči operačnímu poli dva detaily (body, čáry, plošky), které jsou velmi blízko sebe. Jak ukazují fyziologické experimenty, je rozlišovací schopnost zraku při nízkých hladinách osvětlenosti menší, neboť při zvýšení pravděpodobnosti zachycení menšího počtu fotonů se spojují na sítnici receptory ve vjemové pole většího průměru. Tím klesá pravděpodobnost zjištění rozdílu počtu přicházejících po drahách navzájem bližších než je tento průměr.

S rostoucí hladinou osvětlenosti se rozlišovací schopnost rychle zvyšuje, avšak jen do určité hodnoty, po níž už roste jen málo. Pro bílé světlo a operační pole uvádějí ergonomické studie většinou hodnotu 20 000 lux. Tuto hodnotu rovněž respektuje většina moderních dentálních operačních svítidel a lze ji proto považovat i za určitou referenci pro volbu a hodnocení navazujících světelných zdrojů. Uvedená hodnota logicky platí pro pole lokálního osvětlení, tedy pro směrový světelný zdroj umístěný přímo v rotačním nástroji. Jeho smyslem je zaručit shodnou světelnou hladinu osvětlenosti i tam, kde je to operačním svítidlem pozičně obtížné.

V každé stomatologické ordinaci najdeme řadu světelných zdrojů, které jednotlivě, nebo v kombinaci vstupují do pracovního procesu a ovlivňují jak zrakovou, tak psychickou pohodu zúčastněných osob. Studie ergonomie pracovního prostředí ukázaly, že vysoká intenzita OP-lampy okamžitě zvýší na počátku pracovního dne uvedené schopnosti, avšak je-li rozdíl světelné intenzity OP-lampy a okolí pracovního pole příliš kontrastní, nastává problém s akomodací zraku a dochází k rychlé únavě zraku. U zubních lékařů, kteří musí přenášet mnohokrát denně pozornost mezi poli různé svítivosti, dochází k častému oslnění a rychlejší únavě zraku, která se projevuje snížením rozlišovací schopnosti, pracovním nepohodlím a vede i nižší pracovní výkonnosti. Podle této studie, se únava zraku nejefektivněji zpomalí, je-li vytvořen mezi intenzitou OP-lampy a okolním pracovním prostředím poměr 1:4. Stejný problém nastává, kdy se má oko zubního lékaře přizpůsobovat značným rozdílům spektrální skladby jednotlivých světelných zdrojů. Připomeňme si, e se nám v ordinaci mísí několik různých zdrojů světla. Jedná se o operační osvětlení, osvětlení na násadcích, okolní osvětlení operačního pole, ale i skutečné denní světlo. Operační osvětlení s halogenovým zdrojem nám do pracovního prostředí zasahuje velkou měrou. Jednak svou vysokou svítivostí 20 000 lux ale také teplotou chromatičnosti, která se u tohoto zdroje pohybuje okolo 3 000 K. V současnosti se objevuje snaha některých prodejců trubic o prosazení zářivkových trubic s teplotou chromatičnosti 6 500 K do všech oblastí, bez ohledu na jejich specifika. A to i s vědomím, e značný rozdíl spektrální skladby je pro oko dlouhodobě neméně náročný, jako rozdíly světelných intenzit. Samozřejmě e se nedá pracovat, vzhledem k potřebě objektivního barevného podání, s osvětlením 3000 K a proto osvětlení s teplotou chromatičnosti Ra 4000 K nebo 5300 K. Taková skladba vychází pro zubní ordinaci jako optimální řešení, za současného zachování dobrého indexu barevného podání. Tento fakt je rovněž ověřen více ne desetiletou zkušeností stovek stomatologů v České republice a tisícovek v celé Evropě.

Zářivkové trubice a jejich široké spektrum

V nabídce významnějších výrobců zářivkových trubic najdeme stovky variant trubic dělené podle výkonu, indexu barevného podání i teploty chromatičnosti. Jsou to světelné zdroje pro široké i speciální pouití. íře nabídky vychází z různorodosti potřeb v osvětlování různých odvětví. Můeme vidět trubice například pro potravinářství, nemocnice, letště, knihovny, trubice do nízkých teplot, trubice napodobující denní světlo, trubice pro diagnostiku koních abnormalit, nebo dokonce trubice, které vám mohou dostat energii. Rozhodně se trubice nedělí na běné a plnospektrální, jak bylo neodborně, či záměrně naznačováno v PR článku v předchozím vydání tohoto časopisu. Oslovili jsme Ing. Luboše Kruliše, který je odborníkem firmy Osram ČR Praha a zeptali jsme se na pojem plnospektrálního osvětlení.

zdroj:http://www.cacan.cz/pro-stomatology 

 

Prohlédnout si nabídku

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info